 |
      |
Knihovny a podpora distančního a
celoživotního vzdělávání Výrazy distanční a celoživotní v souvislosti se vzděláváním se v průběhu posledního desetiletí dostaly také do našeho slovníku, nejen v oblasti vysokoškolského studia. Nejde ovšem jen o slova, ale především o jejich význam. Výrazem distanční bývá často nahrazováno slovo dálkové. V praxi to však zatím ani zdaleka neznamená, že s výměnou slov došlo rovněž ke změně studia na plnohodnotnou formu studia distančního. V lepším případě jde o studium kombinované. Podíváme-li se však na způsob výuky zblízka, zjistíme, že je většinou stále zajišťována týmiž prostředky jako studium dálkové. Přechod na distanční studium, stejně jako různé formy celoživotního vzdělávání, je podporován nejen institucionálně (NCDiV - Národní centrum distančního vzdělávání [1]), ale také finančními prostředky na projekty v programech Evropské unie [2,3]. Jde především o program EU SOCRATES a jeho podprogramy Minerva (program pro podporu otevřeného a distančního vzdělávání) a Grundtvig (cesty k celoživotnímu vzdělávání). Nejen díky nim můžeme očekávat, že v blízké budoucnosti dojde i u nás k realizaci skutečného distančního studia. Možná nejen jako jedné z nabízených forem studia na tradičních školách [4,5], ale díky možnostem, které dnes pro podporu výuky nabízejí moderní informační technologie, také v souvislosti se vznikem instituce vzdělávající studenty pouze distančně (viz např. Open University ve Velké Británii, FernUniversität Hagen v Německu nebo Open Universiteit Nederland [6-8]. [1] Národní centrum distančního vzdělávání http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/ncdiv.html [2] European Training Foundation http://www.etf.it/ [3] Phare Multi-Country Programme in Distance Education http://www.etf.eu.int/etfweb.nsf/pages/phare [4] European Association of Distance Teaching Universities http://www.eadtu.nl/ [5] United States Distance Learning Association http://www.usdla.org/ [6] Open University http://www.open.ac.uk/ [7] FernUniversität Hagen http://www.fernuni-hagen.de/ [8] Open Universiteit Nederland http://www.ou.nl/dhtml.htm Odpovědi na to, co si představit pod pojmem distanční studium, můžeme nalézt např. v materiálu vypracovaném pracovištěm NCDiV v Praze (PRŮCHA, Jiří, MÍKA, Jiří. Distanční studium v otázkách : průvodce studujících a zájemců o studium. Praha : CSVŠ - Národní centrum distančního vzdělávání, 2000. 28 s. ISBN 80-86302-16-4. Viz též elektronicky: http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/distancni_studium_v_otazkach.rtf.) Je zajímavé, že ani v tomto materiálu, ani v jiných zdrojích dostupných v České republice, nenajdeme zatím žádnou zmínku o tom, že také distanční vzdělávání (a samozřejmě i pro různé formy celoživotního vzdělávání) je, kromě speciálních výukových a studijních pomůcek, nezbytné využívání tradičních nebo elektronických informačních zdrojů zprostředkovaných knihovnou instituce, jež distanční formu studia poskytuje (případně spolupracujícími knihovnami). Mezi těmi, kdo se přípravou distančního studia na českých vysokých školách zabývají, také nejspíš nikde nenajdeme pracovníky knihoven. (Abych byla spravedlivá, na VŠB-TU Ostrava existuje komise pro distanční a celoživotní vzdělávání, jejímž členem je od jejího ustavení také zástupce knihovny. Realizované kursy i příprava projektů se však i naší univerzitě bez přímé účasti knihovny obešly. I to je samozřejmě poučné.) Tomuto stavu se asi nelze příliš divit. Podobným vývojem prošel rozvoj distančního vzdělávání i v jiných zemích. Neznamená to ovšem, že by pracovníci knihoven měli vyčkávat se založenýma rukama, až si někdo odpovědný (nebo osvícený) také na knihovny vzpomene. Zkušeností ze zahraničí, kterých je k dispozici značné množství, lze využít jednak k přípravě na pozdější aktivní zapojení knihoven do programů distančního vzdělávání, ale také pro vlastní projekty knihoven, především v oblasti využití moderních informačních technologií pro přípravu uživatelů k práci s informacemi. V současném síťovém elektronickém prostředí je totiž (poněkud zjednodušeně řečeno) celkem jedno, zda knihovna poskytuje své informační služby studentům presenční formy studia, distančně studujícím nebo jiným uživatelům. V prostředí služby World Wide Web dnes najdeme řadu příkladů reprezentujících služby knihoven pro distančně studující [9-15]. Díky nim je možné se poučit při přípravě vlastních plánů a projektů orientovaných na podporu distančního vzdělávání. Při průzkumu a studiu těchto zdrojů zjistíme, že knihovní služby pro distančně studující lze shrnout do několika oblastí. Přitom platí, že služby knihoven orientované na distanční studium a budované dnes především v elektronickém prostředí jsou vhodné a výhodné také pro ostatní uživatele, pro něž osobní návštěva knihovny a využívání tradičních služeb a fondů zpravidla nepředstavuje žádný problém. Elektronické prostředí však i těmto uživatelům přináší řadu výhod, především nezávislost na provozní době pracovišť knihovny, možnost okamžitého přístupu k informacím i určitou úroveň individualizace poskytovaných služeb, již je v tradičním prostředí při velkém množství uživatelů (a zpravidla malém počtu pracovníků knihovny) obtížné zajistit. Mezi nejdůležitější oblasti patří především:
[9] Indiana State University Library Services for Distance Education Students http://odin.indstate.edu/ [10] Open University Library http://oulib1.open.ac.uk/ [11] Universitätsbibliothek Hagen http://www.ub.fernuni-hagen.de/ [12] University of British Columbia Library Services for Distance Education Students http://www.library.ubc.ca/home/about/services/disteduc.html [13] University of South Florida Distance Learners Library Services http://www.lib.usf.edu/virtual/services/distancelearning.html [14] Wallace Library Rochester Institute of Technology Library Services for Distance Learning Students http://wally.rit.edu/instruction/dl/dl.htm [15] WWW Library Support for Distance Learning Project Page http://ublib.buffalo.edu/libraries/course/dlproj.htm Knihovny by se měly stát aktivními partnery pracovišť rozvíjejících iniciativy v oblasti přípravy i realizace distančního a celoživotního vzdělávání. Je přitom nezbytné mít na mysli, že současné aktivity, jak v oblasti výuky, tak v oblasti její podpory knihovnicko-informačními službami, představují snahu o efektivní propojení moderních informačních technologií s osvědčenými vzdělávacími a výukovými pravidly a zásadami. Je proto zapotřebí, aby se také pracovníci knihoven naučili nejdříve sami účinně a na odpovídající profesionální úrovni využívat prostředí WWW pro vlastní publikační aktivity – obecně, ale také v souvislosti s přípravou příruček a interaktivních kursů pro uživatele informačních služeb [viz např. literatura: HALL, NIELSEN]. Současné elektronické prostředí pozitivně ovlivňuje nejen možnosti knihoven v oblasti zpřístupňování tradičních informačních zdrojů, ale především dostupnost nově publikovaných informací. Díky rozvoji elektronického publikování i díky širší dostupnosti sekundárních informačních zdrojů, mají dnes knihovny do značné míry usnadněnou situaci. Pokud jde o dostupnost informačních zdrojů, je v ohnisku pozornosti knihoven hlavně rozšíření přístupu k elektronickým zdrojům, především k elektronickým verzím periodik i k dalších typů dokumentů (elektronické knihy, disertace, referenční literatura, multimediální zdroje apod.), včetně umožnění přístupu k bázím dat co nejširšímu okruhu uživatelů. V této souvislosti patří k úkolům, jež je nutné řešit, zabezpečení přístupu k těmto zdrojům pro autorizované uživatele i mimo prostředí univerzity (nejen pro distančně studující, ale i pro běžné studenty a samozřejmě také pro pedagogy, kteří by měli mít možnost využívat knihovnou předplacené zdroje a služby i mimo vlastní prostředí univerzity, např. z domova). Pokud jde o zpřístupnění tradičních dokumentů, nabývá na významu zabezpečení služeb typu electronic document delivery, a to jak z vlastních fondů, tak prostřednictvím meziknihovních výpůjčních služeb nebo komerčních služeb, jež se zabývají dodáváním dokumentů. V našem prostředí zatím nezdomácněla myšlenka na budování a zpřístupňování tzv. rezervních fondů, jež jsou běžnou součástí služeb univerzitních knihoven především na americkém kontinentu. Cílem je zajištění dostupnosti povinné a doporučené literatury pro předměty, které jsou v daném období na univerzitě přednášeny. Díky moderním informačním technologiím se rozvinuly služby založené na elektronických rezervních fondech. Pro efektivní budování, správu a zpřístupňování podobných fondů (včetně řešení autorskoprávních aspektů těchto služeb) jsou dnes k dispozici nástroje, jejichž využití patří mj. také do oblasti podpory knihoven pro distanční vzdělávání [viz 16-20]. Moduly, které poskytují obdobné funkce, se postupně stávají samozřejmou součástí integrovaných knihovnických systémů (viz např. produkty firem Innovative Interfaces, SIRSI nebo Endeavor Information Systems vzdělávání [21-23]). Rovněž firma Bell+Howell Information & Learning (původně UMI) nabízí správu elektronických rezerv jako součást programového vybavení ProQuest Site Builder [24]. Základní funkce všech těchto produktů jsou založeny na myšlence integrovaného přístupu uživatelů k elektronickým zdrojům (digitálním i digitalizovaným). V současnosti již přesahují původní záměry vycházející především ze snahy o využití moderních technologií pro zajištění trvalého přístupu interních uživatelů (především studentů) k tradičním dokumentům z knihovních fondů v prostředí služby WWW. [16] ERes, the Electronic Course Reserve System at the University of California, Santa Cruz http://eres.ucsc.edu/ [17] Contec Data Systems http://www.contecds.com/standard.htm [18] Docutek.com http://www.docutek.com/ [19] FreeReserves (volně dostupný software) http://www.lib.umn.edu/san/freereserves/ [20] Nousoft Digital Course Reserves http://www.nousoft.com/dcrdocs/index.htm [21] Innovative Interfaces http://www.iii.com/ [22] SIRSI http://www.sirsi.com/ [23] Endeavor Information Systems http://www.endinfosys.com/main.htm [24] ProQuest Site Builder http://www.umi.com/hp/Features/SiteBuilder/ Referenční a konzultační služby by měly být samozřejmou součástí služeb poskytovaných knihovnou uživatelům bez ohledu na to, zda jsou studenty či uživateli vzdálenými (distančními) nebo ne. Jednou z možností, jež by měly knihovny běžně pro informování uživatelů využívat, jsou informační služby v prostředí WWW. Ty by však měly být doplněny dalšími službami zahrnujícími také individuální služby typu help desk poskytované uživatelům s využitím všech dostupných komunikačních prostředků (formuláře v prostředí WWW, e-mail, telefon, fax…). Snahou je zajistit fungování těchto služeb 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Znamená to buď nepřetržitou službu kvalifikovaného pracovníka knihovny nebo využití nejrůznějších automatizovaných prostředků, pomocí nichž lze zodpovědět dotazy uživatelů i mimo pracovní dobu pracovníků knihovny. Příkladem podobného typu služeb mohou být webové stránky floridského Reference & Referral Center pro distančně studující [25]. [25] Florida Distance Learning Reference & Referral Center http://www.lib.usf.edu/distance/ Trvalým úkolem knihoven, opět bez ohledu na to, zda slouží běžným uživatelům nebo uživatelům vzdáleným, je informační výchova uživatelů. Moderní informační technologie (především služba WWW) přinášejí obrovské výhody, jsou efektivním prostředkem pro podporu výuky uživatelů pro práci s informacemi. Pro pracovníky knihoven je zpravidla nemožné zajistit odpovídající přípravu uživatelů tradičními metodami. Díky elektronickým službám však mohou nabídnout vzdělávací materiály všem uživatelům, včetně distančně studujících. I když jde zpravidla o finančně náročné programové vybavení, a tedy pouze pro potřeby knihovnicko-informačních pracovišť (především v našich podmínkách) nejspíš nedostupné, není na škodu podívat se také na to, jakými prostředky lze poskytovat distanční vzdělávání v síťovém elektronickém prostředí: [26] TopClass http://www.wbtsystems.com/ [27] Virtual-U Research Project (Simon Fraser University, British Columbica, Canada) http://virtual-u.cs.sfu.ca/vuweb/VUenglish/ Jako názornou ukázku toho, jakým způsobem může být využito prostředí služby WWW poměrně jednoduchými a snadno dostupnými prostředky pro distanční vzdělávání (např. pro kurs seznamující uživatele knihovny s informacemi a službami nebo pro podporu aktivit v oblasti výchovy uživatelů k informační/digitální gramotnosti), lze uvést kurs Služby informačních sítí – On-line kurz pro získání certifikátu ECDL (European Computer Driving Licence). (Poznámka: zajímavý je obsah a organizace kursu, problematický je však grafický a typografický design dokumentů.) [28] Služby informačních sítí – On-line kurz pro získání certifikátu ECDL http://web.cvut.cz/cp1250/Online/ComputerHelp/Kurz7/index.html Informační zdroje orientované na problematiku účasti knihoven v procesu distančního vzdělávání: [29] Distance Learning Links For Librarians http://www.shu.ac.uk/services/lc/services/dllinks.html [30] Journal of Library Services for Distance Education, ISSN 1096-2123 http://www.westga.edu/~library/jlsde/ [31] Libraries' Support for Distance Learners http://www.lib.usf.edu/~ifrank/dl.html [32] Library Support for Distance Learning http://alexia.lis.uiuc.edu/~b-sloan/libdist.htm Další užitečné informační zdroje o distančním vzdělávání i zapojení knihoven do této formy studia je možné nalézt v dokumentu Distanční vzdělávání, který je součástí informačních služeb Ústřední knihovny VŠB- TU Ostrava na adrese: http://www.knihovna.vsb.cz/internet/dalzdr_DiV.htm. Literatura:
|
|
|
